Mezi nádražím a řekou stávala jizerskohorská sklárna. Nedochovala se, ale na jejím místě vzniknou domy, které budou mít v údolí obdobnou váhu. Pravda nebude se tady do skla foukat, ale čepovat a nebude se tu nad řekou tvrdě dřít, ale relaxovat.

Navrhli jsme tvarově tradiční domy se sedlovou střechou s fasádami s výraznou tektonikou. Dělení fasád na tři plány a řada polí různě skládaných fošen mezi fasádními hranoly vytváří na plochách proměnou hru světla a stínu a zjemňuje celkové měřítko. Plány jasně dělí i prostory. Za sklem a betonem jsou služby a zázemí, za dřevem bydlení.
Objekt podél ulice cloní klidný dvůr od dopravy a železniční tratě. Na úrovni dvora je pivovar spolu s restaurací, na úrovni ulice pak kavárna a služby. V patrech jsou byty s výhledem na řeku a kopce. Domy blíže k řece jsou pak určeny pouze pro bydlení. Dvůr je využit pro parking, veřejná prostranství a navazuje na lávku, která umožňuje pěší přístup na druhý břeh.